Jdi na obsah Jdi na menu
 




             Obrazek      JARMILA  KRATOCHVÍLOVÁ

Narozena:26.1.1951 v Golčově Jeníkově

Její úspěchy: ATLETIKA

1977:HME,San Sebastian(Španělsko)400m-6.místo 53,95

1980:OH,Moskva(Rusko)400m-2.místo 49,46

1981:Nejlepší sportovec ČSSR-1.místo

1982:HME,Milano(Itálie)400m-1.místo 49,59 Světový rekord

1982:ME,Atény(Řecko)400m-2.místo 48,85

1983:MS,Helsinky(Finsko)400m-1.místo 47,99 Světový rekord

1983:ME,Mnichov(Německo)800m-1.místo 01:53,3 Svět.rekord

1983:MS,Helsinky(Finsko)800m-1.místo 01:54,7

1983:Nejlepší sportovec ČSSR-1.místo

             ATLETKA ROKU: 6x

         Pole,lesy a příroda byly láskou a krásným prostředím pro malé děvče z Golčova Jeníkova,které se mělo stát naší nejlepší běžkyní všech dob.Na gymnáziu v Čáslavi ji pak kamarádka po dlouhém přemlouvání přivedla do atletické party na hřiště,kde se poprvé setkala se svým budoucím trenérem Miroslavem Kváčem.Jarmile bylo 17 let,v bězích stačila klukům,do dálky skákala přes 5 metrů,ať se odrážela levou nebo pravou nohou,koulí házela přes 9.Od každého sportu něco uměla,výborný fizický základ získala častou prací na poli,která se jí líbila pohybem na zdravém vzduchu v přírodě.Na ME v hale v San Sebastiánu se v roce 1977 setkala poprvé se svou velkou rivalkou Maritou Kochovou.Svou rivalku Kochovou,která se jí na čtvtce vyhýbala,porazila i na její kistrovské trati 200 m.Tvrdá příprava na OH v Los Angeles 1984 nakonec vyšla naplano kvůli tehdejšímu rozhodnutí zemí socialistického bloku se OH nezúčastnit.Jarmila tak ztratila cíl,na který se plně zaměřila a okamžitě po ztrátě motivace u ní nastaly zdravotní potíže s achilovkami,zády atd.Po skončení závodní činnosti se Jarmila věnuje trenérské práci a její svěřenky z Čáslavi dostály již řady mezinárodních úspěchů,Lída Formanová a Hana Benešová.


        Obrazek          LUDMILA  FORMANOVÁ

Narozena:2.1.1974 ve Žlabech u Čáslavi

Úspěchy:1.místo MEJ San Sebastian 1993

1.místo HME Valencie 1998

1.místo HMS Maebashi 1999

1.místo MS Sevilla 1999

Osobní rekordy:800m-1,56,56

                          400m-51,84

                          200m-24,30

Sportovní vývoj:  800 metrů

                         1996-1:59,28

                         1997-1:58,42

                         1999-1:56,56

Do místního atletického klubu jí přivedla babička,když bylo Lídě třináct let.  Svou slavnou kariéru pod vedením Jarmily Kratochvílové odstartovala Lída v roce 1993 vítězstvím na juniorském ME v San Sebastiánu.O dva roky později se podílela na štafetovém titulu vícemistryň světa v hale.Svou nadvládu v hale potvrdila Lída i za rok v nejlepší světové konkurenci a získala titul MS.S touto vizitkou odjížděla i na letní světový šampionát do Seville,ale sama se necítila jako favoritka,byly tu zkušenější závodnice- Grafová,Mastěrková,Milesová-Clarková a především Mutolaová.V jednom z nejúchvatnějších závodů sedmého MS však bílý dres Ludmily Formanové v dramatickém finiši přeťal cílovou čáru jako první!Zaskočená vítězka tomu dlouho nemohla uvěřit.Olympiáda v Sydney Lídě naopak ukázala odvrácenou tvář vrcholového sportu.Úřadující MS nastoupila do rozběhu,ze kterého musela odstoupit pro nesnesitelné bolesti kotníku.Od té doby Lídu provázejí vleklé zdravotní patálie,dlouhodobě jí vyřádila vyhřezlá ploténka,posunuta o téměř 2 cm.Radostné události se však rodačka ze Žlebů dočkala na podzim roku 2005,když se stala maminkou malého Péti,který dostal jméno po svém otci.2.května 2007 oznámila konec kariéry.  


Obrazek        HELENA  FIBINGEROVÁ

Narozena:13.7.1949 Víceměřice

Úspěchy:  HME:8x1.místo:1973,1974,1977,1978,1980,1983,1984,1985

                HME:2x2.místo:1981,1982 

                ME: 2x2.místo:1978,1982,3.místo:1974

                MS: 1.místo,1983 

                OH: Montreal(Kanada)-3.místo,1976 

                SP: 3x2.místo-1977,1979,1981-3.místo:1985

                GP IAAF-2x1.místo:1985,1987

 Osobní rekord:dráha - 22,32m,1977-hala 22,50m 1977

Atletka roku:7x

Helena Fibingerová se narodila jako dcera mlynáře,brzy po jejím narození se rodiče přestěhovali do Uherského Ostrohu na Slovácku.Tehdy nikdo netušil,že se stane naší nejúspěšnější koulařkou všech dob.Začínala s atletikou doma v Uherském Ostrohu u místního učitele L.Přílezkého v roce 1964,byla ve Spartaku Uherské Hradiště,pak v Gottwaldově(dnes ZLÍN),kde tři roky trénovala s trenérem J.Brabcem,až skončila ve Vítkovicích,za které startovala v letech 1968-1988.Tam jí trénoval J.Trnka a od roku 1969 její pozdější manžel,známý koulař J.Šmíd.Helena je držitelkou 25čs.rekordů a jako první naše koulařka překonala hranici 17 metrů,18m,19m v roce 1972 v Ostravě další rok pak hranici 20 m (tamtéž v roce 1974)i hranici 21m.Hranici 22m překonala svým nejlepším výkonem 22,32m v Nitře 20.8.1977.Reprezentovala nás ve 42 mezistátních utkáních,nejvíce ze všech žen,o jedno víc než Dana Zátopková a Olga Modrachová.20 let reprezentovala naší republiku,a to je také světový unikát.Aktivní činnost zanechala 1988.Skutečný životní sen se Fibingerové naplnil teprve v roce 1983 na MS v Helsinkách,a to závěrečným pokusem dlouhým 21,05,za nějž získala zlato.Dnes je členkou Rady ČT,manažerkou společnosti Česká atletika a spolu s manželem majitelkou pekárny v Uherském Ostrohu.

       


      Obrazek                            HELENA  FUCHSOVÁ

               Narozena: 3.6.1965 Tábor

               Úspěchy:1991-HMS-rozběh

               1993:MS-(4x400) 7.místo

               1994:ME-(4x400) semifinále

              1995:HMS-(400m) semifinále

              1995:HMS-(4x400) 2.místo

              1995:MS-(4x400) rozběh

              1996:HME-(400) 7.místo

1996:OH-(400) kvalifikace,(4x400) 7.místo

1997:HMS-(400) 3.místo,(4x400) 4.místo

1998:HME-(400) 3.místo,ME-(400) 2.místo

 ME-(4x400) 5.místo

1999:MS-semifinále,(4x400) 4.místo

2000:OH-5.místo,(4x400) 7.místo

2001:HMS-3.místo

2002:HME-rozběh,ME-rozběh

Osobní rekord: 1:58,37-2001,1:58,56 2000

Helena Fuchsová,rozená Dziurová,otec pochází z východního slovenska.Její rodiče bydlí Plané nad Lužnicí.Díky tomu,že v blízkosti jejich bydliště se nacházel les,neměla malá Helena nikdy nouzi o pohyb a sportovní vyžití.Odmalička rozvíjela svou zálibu v běhání,ale i ostatních sportech,bavil jí například fotbal či hokej.Po ukončení základní školy Helena přešla na učiliště spojů do Plzně.Tam se však atletice příliš věnovat nemohla z časových důvodů,vycházky byly povoleny jen jednou týdně.Přesto občas zaběhla do Štruncových sadů a někdy se dostala i na trénink k Ončovi Krásnému.Po úspěšném absolování závěrečných zkoušek se vrátila do Tábora,kde nastoupila do zaměstnání.Naštěstí pro českou atletiku měla po práci dostatek času na pořádný trénink.Na táborském stadionu se Helena připravovala pod vedením Jiřího Nouska a brzy se dostala na hostování do Sparty.Vytvořila si tehdy solidní osobní rekord na 400m 53.59.1987 přešla do střediska vrcholového sportu Sparty v Praze.Helenin běžný den se tehdy skládal ze šestihodinové pracovní doby a následného tréninku.,,Na starosti mě měl pan Caha,který mi udílel tréninkové rady a sestavoval program až do roku 1989.Tehdy se začala rušit střediska vrcholového sportu a já jsem si tak musela hledat ubytování v podnájmech a chodit do práce",vzpomíná Helena.V roce 1990 požádala trenéra Ladislava Kárského,zda by u něj nemohla trénovat.Řekl,že to s ní zkusí a byla z toho spolupráce prakticky až do konce kariéry.Dlouhou a bohatou atletickou kariéru ukončila v roce 2004.


ObrazekZUZANA HLAVOŇOVÁ

Narozena:16.4.1973 ve Slovenské Šale

         Úspěchy:1991:MEJ-kvalifikace

               1992:MSJ-12.místo

               1994:HME-12.místo,ME-11.místo

               1995:MS-kvalifikace

              1996:HME-12.místo,OH-12.místo

1997:HMS-kvalifikace,MS-kvalifikace,

Světová Univerziáda-6. místo

1998:HME-5.místo,ME-11.místo

1999:HMS-2.místo,MS-4.místo

2000:HME-2. místo,OH-11.místo

2004:HMS-kvalifikace,OH-kvalifikace

Pochází ze Slovenska,za svobodna Kovačíková,její rodiče tam pořád žijí,Zuzka za nimi spolu se svými dvěma sestrami velmi ráda jezdí.Zuzčiny atletické začátky nebyly jednoduché.S atletikou se potkala v 15 letech,do té doby se věnovala jiným sportům,gymnastice,házené,basketu,volejbalu.Jak sama říká,byla samá ruka a samá noha,tak ji vybrali,aby skákala výšku.První závody nedopadly vůbec dobře,neskočila ani metr a skončila poslední.Po skončení střední školy se Zuzka rozhodla,že zkusí vysokou školu.Odešla ze Slovenska do Brna na pedagogickou fakultu a vystudovala kombinaci zeměpis-tělěsnou výchovu.Na škole se také seznámila se svým budoucím manželem Robinem Hlavoněm.Na Slovensko se už nevrátila,především kvůli manželovi,usadili se v Brně.V srpnu 2001 se jim narodil syn Ondrášek.V olympijském roce 2004 se také definitivně rozloučila s aktivní činností.Další významný milník kariéry přišel v červnu 2000,kdy Zuzana vytvořila nový český rekord a zároveň překonala bájnou hranici 200 metrů.O několik let dříve se Zuzka vsadila s Robinem,že pokud tuto hranici překoná,dostane od něj 200 růží.Zuzka sázku vyhrála a byla také náležitě odměněna.Tak krásnou a velkou kytici jsem v životě neviděla.Bylo to od Robina milé překvapení a jsem velice ráda,že s ním mohu žít.Robin mi dodává klid a psychickou pohodu",uznává česká výškařka.


ObrazekŠÁRKA KAŠPÁRKOVÁ

Narozena:20.5.1971 Karviná

Úspěchy:1989:MEJ-3.místo

1995:Světová Univerziáda-1.místo

1996:HME-2.m,OH-3.místo

1997:HMS-3.m,MS-1.místo

1998:HME-2.m,ME-2.místo

1999:HMS-3.m,MS-6.místo

2000:OH-12.místo

2003:MS-kvalifikace

2004:HMS-kvalifikace

2005:HME-4.m,MS-kvalifikace

2006:ME-20.m

Osobní rekord:1997-15.20 metrů

Česká rekordmanka v trojskoku,sympatická Šárka Kašpárková.To je mistryně světa z roku 1997,která má ve své sbírce celou řadu cenných kovů z největších světových šampionátů.Začínala jako basketbalistka,v roce 1979 přišla do Slavia Havířov,kde se do roku 1986 soustředila na výšku a na trojskok.Právě v druhé z disciplín dokázala 10x vylepšit čes.rekord.Až na 15.20m,z roku 1997.Ze svým partnerem a trenerém Michalem Pogámym má dceru Terezku 2001.Olympiáda v Sydney znamenala pro Šárku bohužel poslední,tj.12.místo ve finálové skupině.V kvalifikaci po dlouhodobých zdravotních problémech zabrala a výkonem 14.34 se probojovala do finále.Následovaly příjemné mateřské povinnosti.Šárka dnes se dala na podnikání v Brně v modě.


ObrazekDANA ZÁTOPKOVÁ

Narozena:19.9.1992 Karviná

Úspěchy:1948:OH-7.místo

1950:ME-5.místo

 1952:OH-1.místo

1954:ME-1.místo

1956:OH-4.místo

1958:ME-1.místo

1960:OH-2.místo

Osobní rekord:1958-56.67

Dana Zátopková,naše nejslavnější atletka se narodila ve stejný den jako Emil,ale za své město považuje Uherské Hradiště.Krásné Slovácko se doslova vpilo Daně pod kůži.Je moravankou každým pórem.Byla od přírody sportovní talent.A k oštěpu má prý blízko i po svých pra,pra,prapředcích.Emil totiž vykoumal,že právě v Hradišti se kdysi zapomněl při nějakých válkách jeden severský zeman.A teď víte odkuď jsou oštěpařské geny,Dana začínala s rytmikou,tenisem,který tajně hrála místo hodin náboženství a za války skončila u házené.S celkem Slovácké Slavie to dotáhla až k titulu mistryně republiky.K oštěpu se dostala náhodou až na vysoké škole.Kamarádka potřebovala pro zápočet soupeřku na oštěp,a tak Dana s tím"šparátkem",jak říkal Emil,jednou hodila a byly to 34 metry.Tehdy to byl senzační výkon a velké divení.Ve slavné kariéře vytvořila 17 čs.rekordů.Do listin světových rekordmanek se zapsala 1.6.1958 na Strahově 55.73metrů.A dodnes je tento výkon nepřekonaným rekordem v hodu dřevěným oštěpem.Dana Zátopková byla odměněná Olympijským řádem,získala nejvýznámnější ocenění IAAF,významné funkce v klubu českých olympioniků.Zůstane navždy zapsána v historii světového sportu jako velká atletka a skvělý člověk,což je titul zdobicí jen pár velikánů světového sportu.


ObrazekIMRICH BUGÁR

Narozen:14.4.1955 Dunajská Streda

Úspěchy:1978:ME-3.místo

              1980:OH-2.místo

              1982:ME-1.místo

              1983:MS-1.místo

Osobní rekord:1985-71.26

Hod diskem patří k velkým disciplínám české atletiky.Po Františku Jandovi-Sukovi a Ludvíku Daňkovi byl třetím velikánem našich diskařských kruhů.Je rodákem z Ohrad u Dunajské Stredy.Jako kluk hrál házenou za svoji školu v Trhovém Mýtě.Bugy,jak se mu říkají všichni přátelé,měl v ruce strašnou pecku.Dokázal nastřílet za jediný zápas 28 golů.Při střelbě,"sedmičky"přerazil brankáři nohu,jeho dělovky mají na svědomí i několik zlomených prstů a tak se už bál střílet.K atletice ho přivedl Juraj Matůš v sedmdesatém roce. ,,Na dorosteneckých závodech v Dunajské Stredě jsem jen máchnul rukou,otočku jsem neuměl a bylo to 31.14m s diskem 1,5 kg,vyhrál jsem.Atletika mě chytla.Trénoval jsem na učilišti Slovnaftu v Bratislavě s V.Vendéglem a potom v oddíle SVŠT Bratislava s panem Hurtonem",vzpomínal na své slovenské začátky.Po prvé reprezentoval Československo 1983.Dostal z Prahy pozvánku na mezistátní utkání dorostu do Švédska.??Ale nebylo to pro mne jednoduché.Neuměl jsem česky ani slovensky,tak mi přeložil pan farář dopis do maďarštiny.Měl jsem si přivést bílé trenýrky.Mamka mi koupila dvoje,přibalil jsem si je do igelitky a vyrazil do Prahy.Že bych měl mít tenistky,tam nebylo napsané.V Praze jsme před odletem marně sháněli moje číslo 12.Boty mi půjčili až Švédové,krásné adidasky.Moc se mi líbily.Slíbil jsem,sám sobě,že až hodím 50m,koupím si pravé adidasky",pamatoval si po letech.Do Prahy se dostal Bugy 1.10.1974.,,Trenér Pataky mě nechtěl do Dukly B.Bystrica,v Rudé hvězdě měl Zdeněk Čihák už jednoho,, cizince",Tondu Wybraniece,a mě poslali na Julisku.A měl jsem štěstí,že si mě vzal trenér Miloslav Vlček.Byl to v Praze můj druhý táta,bezvadný psycholog.Naučil mi házet diskem.Nic mi nezakazoval ani nenařizoval.Od něj mám i základy češtiny.Kluci mě učili většinou neslušná slova.Měl svoje metody.Dokázal léčit nespavost před velkými závody dvojkou bílého,za výborné diskařské posilování považoval sekání trávy,a měl pravdu.Moc se mi to hodilo později,když jsem si koupil zahradu v Nebušicích.Má 100 m čtverečních,žádnou elektřinu,a tak jsem i nuceně trénoval diskařský švih",přiznává Imrich.Však rozhodnutí Moskvy bojkotoval OH v Los Angeles připravili možná Imricha o velký hattrick.Na" rudé trucolympidě"v Moskvě byl jen 5."Vůbec mě to nebavilo.Vedení ČSTV si mě pozvalo na kobereček.Pořád jsem tvrdil,že pojedu do Los Angeles třeba za svoje.Jediné protisovětská provokace,které jsem viděl na jaře v Kalifornii,byly reklamy na vodku",vzpomínal po letech s trpkostí v hlase jinak tolerantní Bugy.Imrich získal celkem 15 titulů mistra Československa i ČR.Vyhrál Grand Prix v roce 1985 a o dva roky později byl jen o místo zpět.Byl prvním mužem světových tabulek v roce 1985 a o dva roky dříve i v přestižním žebříčku amerického časopisu Track and Field News.Ještě v roce 1988 startoval na OH a byl 12.V dresu týmu Evropy absolvoval i cestu kolem světa.Světový pohár v roce 1985 se konal v australské Canbeře.Potom letěli evropané domů přes Havaj.Tam zažil sportovně šikovný Bugy svůj největší sportovní nezdar."Na slavné pláži jsem 2 hodiny marně krotil prkno stažen na vlny Tichého oceánu,ale ne na moji figuru.Tolik ran a modřin bych snad nedostal ani v ringu",culil se i po letech Imrich.S atletických disciplín mu"neseděla"tyčka.Skákal klasickým sokolským praporem.Také se moc nepřátelil s překážkami a přece zvládl desetiboj.Poslední závod absolvoval Bugár 17.9.1995 na Julisce při posledním kole extraligy.Hodil 55.44 m a prohrál jen s Malinou.Celkem absolvoval v dresu Dukly 457 závodů.Imrich vystudoval FTV s Univerzity Karlovy,oženil se v Čechách.S manželkou Olgou se dočkali před vánocemi 1985 i dcery,také Olgy.Po ukončení závodní kariéry pracoval Imrich v mezinárodním oddělení armádního sportu.Na Julisku si chodil zahrát fotbálek,nohejbal,tenis,ale diskařskému kruhu se vyhýbal."Trenérství budu možná brát jednou jako koníčka.Vadí mi,že mladí chodí sportovat jako do zaměstnání,neumějí obětovat úplně všechno.Když chce člověk něco dokázat,být první na světě,musí být fanatik,doslova sportovní blázen".

ObrazekTOMÁŠ DVOŘÁK

Narozen:11.5.1972 Zlín

Úspěchy:1991:MEJ-2.místo

              1993:MS-10.místo

              1994:ME-7.místo

              1995:HMS-2.místo,MS- 5.místo

              1996:HME-2.místo,OH-3.místo

              1997:MS-1.místo

1998:Hry dobré vůle-3.místo

1999:MS-1.místo

2000:HME-1.místo

2001:MS-1.místo,Hry dobré vůle-1.místo

2002:HME-2m.,ME-   nekvalifikoval

2003:HMS-5.m.,MS-4.m.

2004:OH-dnf

2005:MS-8.m.

2006:ME-12.m.

Osobní rekord:1999-8994,Sedmiboj:6424

Jako dítě z rodiny,kde otec vzpíral a hrál vodní pólo a maminka zase volejbal,neměl ke sportu daleko.Proto chodil na sportovní základní školu,a to do třídy zaměřené na atletiku.V dresu TJ Gottwaldov se rychle projevil jeho talent,zvláště ve sprintech,běhu 100 m překážek a desetiboj.Nebylo divu,že už v sedmnácti letech ho zlákala Dukla Praha,kde o něj pečoval trenér Zdeněk Váňa.Jejich spolupráce byla tak úzká,že si po letech vzal jeho dceru Gabrielu,s níž se mu roku 1997 narodila dvojčata.T.Dvořák se soustředil na nejtěžší atletickou disciplínu desetiboj a jeho prvním úspěchem bylo druhé místo na ME juniorů v roce 1991 v řecké Soluni.Měl velikou naději startovat na XXV.olympijských hrách 1992 v Barceloně,ale zraněný kotník mu v účasti zabránil.Hned příští rok přesvědčil o své stoupající výkonnosti na řadě významných závodů,poprvé překonal ,,magickou" hranici 8000 bodů a na MS ve Stuttgartu skončil na desátém místě.Na následujících vrcholných atletických soutěžích-jak na světovém halovém mistrovství roku 1994 v Barceloně,tak na evropském halovém šampionátu v roce 1996 ve Stockholmu-mu byla v sedmiboji přisouzena druhá příčka na stupních vítězů.Na XXVI.olympijské hry 1996 v Atlantě proto odjížděl jako jeden z uchazečů o olympijskou medaili.V dramatickém závodě nakonec podlehl jen fenomenálnímu Američanu Danu O'Brienovi a velikému překvapení soutěže Němci Fraku Busemannovi a v československém rekordu 8664 bodů skončil na vynikajícím třetím místě.Následující rok zvítězil na MS v Athénách počtem bodů 8837 a potvrdil,že se definitivně zařadil mezi nejlepší desetibojaře světa.Statečně bojoval i na ME roku 1998 v Budapešti,navzdory zranění obsadil v těžké konkurenci šesté místo.Významného úspěchu dosáhl na MS roku 1999 v Seville,kde v náročném závodě zvítězil.Tomáš se se zdravotními problémy potýkal také na olympijských hrách v Sydney.I přesto nevzdal a skončil na šestém místě.V roce 2001 vynechal halovou sezonu,aby se úspěšně vrátil v létě téhož roku na pomyslný královský trůn.Na MS v Edmontnu zvítězil výkonem 8902 body a stal se potřetí za sebou MS.Sezonu 2002 ho zastihla opět v horším zdravotním stavu a na vrcholné akci srpnovém ME v Mnichově z desetibojařského závodu odstoupil.Zdravotní problémy ho provázely i v následujícím roce,kdy se zúčastnil obou světových šampiónátů.V hale Birminghamu se sebezapřením vydřel 5.místo,v létě na MS do Paříže přijel jako držitel tří zlatých medailí v řadě za sebou.Sáhl si a skončil čtvrtý.Tři měsíce před pařířským šampionátem se Dvořákům narodila třetí dcera,která dostala jméno Tereza.Rok 2006 si ale sympatický vícebojař zkazit nenechal a oslňoval televizní diváky v taneční soutěži České televizi Stardance-když hvězdy tančí.Sice nevyhrál,ale porotě i divákům se líbil natolik,že obsadil 3.místo.V roce 2007 ukončil kariéru a začal trénovat.V jeho skupině se připravuje 14 svěřenců.A též se občas věnuje spolukomentování v České televizi-Atletika,musím říct,že si vede skvěle.v.b.


ObrazekJAN ŽELEZNÝ

Narozen:16.6.1966 Mladá Boleslav

Úspěchy:1992,1996,2000:OH-1.místo

1988:OH-2.místo

1987,1999:MS-3.místo,1993,1995,2001:MS-1.místo

1994,2006:ME-3.místo

1992:Světový pohár-1.místo

Ocenění:nejlepší atlet světa-2000,nejlepší atlet evropy-1996,2000

Světový rekord:98.48-Jena 25.5.1996

Po E.Zátopkovi je nejúspěšnějším atletem v dějinách české atletiky,který si už více než deset přiváží z vrcholných mezinárodních soutěží nejvyšší vavříny,který překonává světové rekordy jako naběžícím pásu a který je světovou atletickou hvězdou první velikosti.Lze jen litovat,že o mnohé další úspěchy ho připravily nevydařené kvalifikace.Jan Železný svou disciplínu zdědil po rodičích,kteří oba byli oštěpaři,stejně tak jako jeho bratr Petr.Už jako malý kluk házel v Mladé Boleslavi kriketovým míčkem přes 78 m.Vedle atletiky však hrál i házenou a lední hokej.Na mezinárodním poli se poprvé objevil v 17 letech na ME juniorů v roce 1983 v rakouském Schwechatu a šesté místo bylo pro něj povzbuzením.O dva roky později odjížděl na juniorské ME v roce 1985 v Chotěbuzi jako tabulkový favorit,ovšem v závodě se mu příliš nedařilo a skončil ,,až"na čtvrtém místě.Brzy potom narukoval do Dukly Banská Bystrica,kde místo s otcem začal trénovat s Jaroslavem Havlou a rychle pronikal mezi nejlepší oštěpaře světa.Na ME v roce 1986 ve Stuttgartu ho však potkal první ,,kvalifikační kolaps ",finále musel sledovat pouze jako divák.Svůj výkonnostní vzestup ale potvrdil následující rok-v květnu 1987 hodil v  Nitře svůj první světový rekord 87,66 m a na MS v Římě získal svou první velkou medaili,když prohrál pouze s Finem Seppo Rätym a Viktorem Jevsjukovem ze SSSR.Nepřijemným důsledkem velkého zatížení bylo však zranění zad,které od té doby provází J.Železného po celou jeho oštěpařskou kariéru.XXIV.olympijské hry 1988 se konaly v korejském Soulu a zastihly Železného v závodnické pohodě.Házel lehce,uvolněně,ve finále se po čtvrtém pokusu dostal do vedení a v poslední sérii svůj výkon ještě zlepšil na 84,12 m.Teprve na poslední chvíli se před něj dostal Fin Tapio Korjus.Stříbrná medaile byla velkým úspěchem.V červenci 1990 sice hodil na mítinku v Oslo světový rekord 89,66 m,ale více než oštěpu se musel věnovat svým zdravotním problémům,lékaři mu totiž odhalili zlomený obratel.Zřejmě i proto na ME v roce 1990 ve Splitu ,,tradičně"propadl v kvalifikaci,podobně jako na MS roku 1991 v Tokiu (jeho hod přes 85 m s dopadem do kliku posoudil japonský rozhodčí jako přešlap.Rok 1996 byl zatím nejúspěšnějším v atletické kariéře Jana Železného.Nejprve v květnu hodil v německé Jeně fantastický světový rekord 98,48 m.Potom na XXVI.olympijských hrách v Atlantě výkonem 88,16 m obhájil své olympijské prvenství a potvrdil postavení favorita.Nejen svými výkony,ale také skromností a uvážlivými názory si Jan Železný získal srdce mnoha fanoušků v České republice i jinde.Své soukromí si úzkostlivě hájí.Nerad chodí na společenské akce,raději si zajde na pivo do obyčejné hospody.Je kuřák.V srpnu 1987 se oženil s bývalou zdravotní sestrou Martou,jež později vystudovala pedagogickou fakultu.Mají dvě děti Honzu (*1988) a Katarinu (*1990).Dnes se věnuje trenérství.


ObrazekROBERT ZMĚLÍK

Narozen:18.4.1969 Ivaň okres Prostějov

Úspěchy:1986:MSJ-10.místo

1987:MEJ-NF

1988:MSJ-2.místo

1989:HME-13.m

1990:HME-9 m,ME-4.m

1991:HMS (60 m př)-NF,HMS (dálka)-6.m,MS-4.m

1992:HME-2.m,OH-1.místo

1993:MS-NF

1995:MS-14.m

1996:OH-7.m

1997:HMS-1.m,MS-NF

Osobní rekord - 8622 Götzis

Robert Změlík, hanák z Ivaně u Prostějova získal na OH v Barceloně korunu nejvšestrannějšího atleta planety Země. Nebyla to náhoda, ale výsledek roků fanatického atletického tréninku. Ne nadarmo se tvrdilo, že Robert buď  trénuje, nebo o atletice diskutuje nebo přemýšlí, a to 24 hodin denně.Sportovní základy získal v Klenovicích na Hané. "Tam nastartoval můj atletický motor skvělý tělocvikář Jan Kopečný. Jako kluci z venkova jsme dělali snad všechny sporty. Ale ve škole se mi dařilo nejen v tělocviku. Měl jsem vyznamenání i na vítkovickém SOU,“ tvrdí Robert.Už v páté třídě hrál záložníka v žákovském klubu Sokol Ivaň a v zimě se věnoval košíkové jako pivot. "Chtěl jsem být ve všem nejlepší a dost se nám to dařilo. Škola z Klenovic byla postrachem sportovek v celém kraji. V 11 letech jsem si udělal doma na zahradě doskočiště, dřevěné bloky i klukovské sektory prokouli a oštěp. Když jsem skákal, padly na to všechny matrace z domova. O šest let starší brácha - Vilda - si zase udělal svoji posilovnu,“ vzpomíná s úsměvem Změlík.Přesně ví, že svoji první atletickou medailičku získal v Prostějově při běhu Stráže lidu, to mu bylo 10 let. V osmé třídě se vypravil o prázdninách za atletickými odborníky do Prostějova, za „strécem“ Zikmundem a Milanem Čečmanem a už ve 14 letech se poprvé zapsal do listiny čs. rekordmanů. Skočil do dálky 692 cm. "Tenhle rekord dodnes nikdo nepřekonal a dokonce Lewis měl ve 14 letech osobák jen 686 cm," chlubí se právem nejslavnější atlet z Hané. Na podzim v roce 1983 si připsal první vícebojařský rekord, bylo to na Slavii. O rok později se dostal do vítkovického SOU a do skupiny trenéra Rudolfa Chovance. A právě on mu dal základ k vrcholným výkonům. Už v dorostenecké kategorii se zapsal Robert desetkrát do rekordních listin v hale i venku. Po dálkařském tréninku se vrátil k víceboji v 16 letech a hned rekordy 6564 bodů a 6728 bodů.V roce 1986 se nominoval ziskem 7026 bodů ze Strahova na I. juniorské MS do Atén. Polepšil se v Řecku o 84 body a byl desátý. Právě pod Akropolí odstartoval do světa velkých vícebojařů. Cesta vzhůru však nebyla přímočará. Robert utržil nejeden šrám, a to doslova i obrazně. Mnohé si také „vykoledoval“ svou hanáckou hlavou. Na MEJ 1987 vedl ještě před tyčí, ale spadl do šuplíku a skončil v nemocnici a ne na stupních vítězů, v roce 1989 mu činka vyrazila sedm zubů a přerazila čelist, dostal koulí do hlavy, ale přišly ještě horší problémy.
První velkou medaili získal Robert na MSJ 1989 v Sudbury. Byla stříbrná (7659). Na podzim začal studovat na Vysoké báňské v Ostravě. Po třech semestrech však dal přednost atletice. V roce 1990 absolvoval první vysokohorské soustředění v Pyrenejích a bylo z toho 4. místo na ME ve Splitu. V tomto roce absolvoval i první hodinový desetiboj v Curychu a moc se mu líbil. To předznamenalo i další sportovně organizátorské aktivity mladého Hanáka.
Předolympijský rok odstartoval 5. místem v dálce (783 cm) na MS v hale v Seville. To už měl na svém kontě první osmimetrový skok z haly v Bordeaux (800cm). Ve strahovské nafukovačce přidal ještě 8 cm a nad překážkami porazil Hudce. Také na jaře zahájil ve velkém stylu. V Brescii vytvořil první seniorský rekord ve víceboji (8297 b.) a o pár dnů později se zlepšil v Götzisu na 8349. I na MS v Tokiu pokračoval v rekordní sérii. Výkon 8379 bodů mu zajistil čtvrtou příčku jen o 15 bodů za tehdy „bronzovým“ vítězem OH Schenkem. Robert byl naším nejúspěšnějším atletem a přece mu vadila další „bramborová“ medaile. Na podzim přestoupil do pražské Dukly.
Olympijský rok zahájil stříbrnou medailí na HME V Janově a rekordem 6118. Po dalším pyrenejském soustředění přišel úspěch v Brescii a vynikající rekord v Götzisu 8627 se skvělou dálkou (802) a překážkami (13,84). Trochu však ztratil v tyči a oštěpu. Pokračovaly vleklé problémy s loktem. Pár týdnů před OH opustil Změlík trenéra Chovance a dal přednost Bugárovi. Na OH v Barceloně procházel skvěle celou soutěži.Už jsem nebyl zcela zdravý. Bolel mě loket a šetřil jsem si jednu ránu pro olympijskou soutěž. Také kotník mě už trápil řadu měsíců. Po výšce 205 cm jsem však už byl klidný. Zatrnulo mi ještě po rozcvičovacím hodu oštěpem kolem 35. V závodě to však bylo třikrát přes 56 a nejdál 59,06 m. Před patnáctkou jsem měl již náskok 200 bodů před Peňalvarem, který ještě není žádný velký běžec. Doběhl jsem za Szabem a potom jsem už prožíval nádherný pocit olympijského vítězství,“ rád vzpomíná Robert Změlík.Po Barceloně ještě odjel do Talence k souboji s O`Brienem, který propadl v americké kvalifikaci. Američan vytvořil světový rekord, Robert byl druhý, a přece všichni ocenili statečnost nastoupit po olympijském vítězství proti odpočinutému soupeři. Velký rok zakončil Robert slavným Vopet cupem v Ostravě, hodinovým desetibojem před 17 000 diváků i neoficiálním rekordem v této disciplíně.Další roky byly pro Roberta soubojem s problémy až do jara 1996. Po podzimním úrazu rameních vazů (1995) už věřil v návrat na dráhu snad jen sám Změlík. Opět strávil zimu v USA, v Provu. Američtí lékaři a rehabilitační pracovníci ho dokonale spravili. Začátkem května nasbíral v Itálii 8232 body, ještě v dešti a větru a s rezervou na trati 1500 m. V Rakousku zaběhl potom skvěle překážky. Před OH odletěl opět do Prova se svojí snoubenkou Andreou Sollárovou. „Chystám se na krokodýlí trénink, to je ležet a čekat na ještě lepší formu,“ tvrdil Robert opět plný sebedůvěry. A závěr toho všeho: sedmé místo v Atlantě výkonem 8422 bodů, v září svatba s Andreou v Bratislavě a zlatá medaile v sedmiboji na halovém mistrovství světa 1997 v Paříži.Rodák z Prostějova se pokoušel podnikat ještě v době své závodní kariéry.Rozhodujicí vliv na jeho další počínání mělo setkání se zástupci americké společnosti Neways,zaměřující se na doplňky stravy.Začal je distribuovat na český a později na středoevropský trh.Po několika letech se osamostatnil a s firmou Starlife expanduje do světa.Robert  Změlík je ženatá,s manželkou Andrejou vychovávají syna Dominika a dceru Dianu.


ObrazekLENKA KULOVANÁ

Narozena:25.10.1974.Ústí nad labem

Úspěchy:1992:MS-5.místo

1993:MS-10.místo

ZOH

S ktasobruslením začínala ve čtyřech letechv oddíle TJ Spartak Armaturka,do vrcholového střediska do Prahy odešla ve třinácti letech.Vystudovala sportovní gymnázium.
První trenérka Eva Horklová, největší úspěchy s trenérem Františkem Pecharem. 
Po skončení závodní kariéry tři roky sólistkou lední revue Holliday on Ice.V těchto dnech mohou obyvatelé ústecké Klíše potkávat štíhlou černovlásku s kočárkem. Bývalá hvězda československého a českého krasobruslení z 90.Mladá žena, která uměla rozhodčí i diváky zaujmout elegantním projevem a pěknou postavou, žije od roku 2001 ve Spojených arabských emirátech. „Tamní život pro mě představoval do dneška tři etapy a totální změnu. Přišla jsem tam ze světoznámé lední revue Holliday on Ice. Nejprve jsem pracovala na kluzišti v Abu Dhabi v zaměstnaneckém poměru jako trenérka. Kdybych nepoznala budoucího manžela, asi bych předčasně odletěla domů. Můj muž Emanuel je Francouz. Pochází od Paříže, závodně dělal sportovní gymnastiku a v Emirátech pracuje jako podkovář. Stará se o koně bohatých šejků. Závody a jezdecký sport jsou tam velice oblíbené,“ objasnila Lenka, bývalá přední evropská krasobruslařka.Známost Lenky Kulované s mladým Francouzem vyvrcholila v arabské zemi svatbou. „Evropanky nemusí v Emirátech chodit zahalené, ale svatební obřad je něco jiného. Při něm jsem musela být na tamním úřadě snad čtyři hodiny zakuklená a na rozdíl od Emanuela ode mne nevyžadovali ani slovo. Na ambasádě nám zajistili, že tamní sňatek platí po celém světě. Chtěli jsme mít ještě jednu svatbu v Evropě, ale do toho se narodil malý Daniel. Nyní jsou mu dva roky. Jsem na mateřské dovolené, plně se mu věnuji. Rozumí a mluví česky. Postupně by se měl naučit manželovu rodnou francouzštinu i anglicky, což je hlavní dorozumívací řeč v Emirátech,“ vylíčila Lenka svůj přerod z trenérky do role manželky a matky. Dodala, že její bývalý krasobruslařský život se v arabské zemi zcela změnil. „Přestože mateřství není procházka růžovým sadem, žiju docela pohodově, bez stresů a větších problémů. Až bude klukovi deset let, chceme se sem jako rodina vrátit a bydlet někde na Ústecku. Je zde mimořádně pěkná příroda a okolí,“ objasnila mnohonásobná krasobruslařská mistryně republiky další rodinné záměry.Zimní sporty nemají v horkých Sjednocených Arabských Emirátech dlouhou tradici. „Byla jsem v Abu Dhabí vlastně první trenérkou. Měla jsem na starosti mladé talenty a učila bruslit i dospělé. Třeba šedesátipětiletého pána. Trénink krasobruslařů probíhal většinou při normálním bruslení veřejnosti. Nejsou tam klasické zimní stadiony jako u nás. Veřejné kluziště postavili například v zábavním parku nebo u hypermarketu. Jednomu tamnímu šejkovi se zalíbil lední hokej, a tak sestavil družstvo, které hraje zápasy ze soupeři z Kuvajtu, Ománu a odjinud,“ prozradila Kulovaná. Po svatbě a narození Daniela se rodina přestěhovala z Abu Dhabi na okraj Dubaje, kde bydlí v jezdeckém klubu. „Muž volal do Ústí, že je tam nyní obrovské vedro, ve kterém nemůže být dítě bez čepice,“ dodala někdejší šampionka. Na plážích v Emirátech se prý může koupat v bikinách, ale domorodky mají vyhrazená místa, kde se mohou smáčet v moři zahalené. Slunění žen bez horní části plavek je tam zakázané.Mezinárodním vrcholem Lenky Kulované bylo páté místo na mistrovství Evropy v roce 1992 ve švýcarském Lausanne, ve stejném roce skončila jedenáctá na zimní olympiádě v Albertville. O rok později zajela výbornou volnou jízdu na mistrovství světa v Praze, kde skončila celkově desátá. Zdravotní problémy limitovaly Lenku při skocích, její elegantní projev oceňovala i hvězda světového ledu z poválečné doby Čechoameričanka Ája Vrzáňová. Lenka ráda vzpomíná na tehdejší soupeřky: „Doma to byla hlavně Katka Beránková. S ní a s jejím manželem, pozdějším partnerem ve dvojici Otou Dlabolou udržujeme kontakt, stejně jako s mým bývalým trenérem Františkem Pecharem. V Evropě byly mými velkými soupeřkami Francouzka Bonalyová, už za mojí kariéry začala závodit současná šampionka Ruska Irina Slucká nebo Američanka Kwanová. Vzpomínám na Američanky Kerriganovou a Hardingovou, mezi kterými po incidentu na americké kvalifikaci panovala velice napjatá atmosféra při olympiádě v Norsku v roce 1994. Mezi muži byl tehdy jedničkou Rus Jagudin.“ Lenku Kulovanou mrzí, že čeští krasobruslaři vyklidili mezinárodní pole a v prvních desítkách světového ani evropského pořadí nemáme v současnosti v žádné disciplíně zastoupení. „Je to zřejmě pro rodiče příliš drahý sport, který je navíc mimořádně náročný na přípravu. Asi tady chybí více ledu pro krasobruslaře, hokej má přednost,“ soudí Lenka. Je paradoxem, že za dobu svého sólového působení v revui Holliday on Ice se domů v 90. letech nepodívala. V těchto dnech hostuje světoznámá revue po téměř dvaceti letech v Ostravě, Praze a dalších městech s programem Hollywood.Jedna z nejlepších elegantních krasobruslařek na ledě.


ObrazekPETR BARNA

Narozen:9.3.1966 Praha

Úspěchy:1983:ME-18.místo

1984:MS-16.m.,ME-10.m

1985:MS-13.m,ME-10.m

1986:MS-16.m,ME-7.m

1987:MS-8.m.,ME-8.m

1988:MS-8.m.,ME-7.m.,ZOH-13.m

1989:MS-5.m.,ME-3.m

1990:MS-6.m.,ME-2.m.

1991:MS-4.m.,ME-2.m.

1992:MS-6.m.,ME-1.m.,ZOH-3.m.

Od dětství se věnoval krasobruslení. Jeho závodní kariéra byla spjata s trenérem Františkem Pecharem.První titul mistra ČSSR v seniorské  kategorii získal v roce 1985, kdy porazil slavnějšího Josefa Sabovčíka. Titul mistra republiky získal celkem osmkrát... V roce 1987 vznikl jeho velmi nápaditý krátký program na téma Amadeus Mozart a volná jízda na Verdiho předehru k Sicilským nešporám a Nabucco. Tento styl Petrovi ,,seděl´´. Na ME 1989 v Birminghamu vybojoval Barna i přes výron v kotníku svou první medaili na velkých závodech – bronz. Na ME 1990 v Leningradu dokonce po originálním programu vedl, nakonec však získal stříbro, které obhájil i v příštím roce na ME v Sofii.V sezoně 1991-92 vznikla asi nejlepší Barnova volná jízda na hamletovské téma. Se stříbrnou lebkou na prsou a další pomyslnou v ruce si Petr dojel na ME 1992 v Lausanne pro titul mistra Evropy. V témže roce mu Hamlet vybojoval i bronzovou medaili na ZOH v Albertville.Ve volném čase poslouchal hudbu (populární i moderní vážnou) a četl knihy (hlavně životopisy a romány o historických postavách).V současné době žije na Floridě se svou manželkou Andreou Juklovou (bývalá partnerka Martina Šimečka, našeho tanečního páru) a se svou dcerou Sofií. Věnuje se především trenérské činnosti a jeho snem je vychovat výborného závodníka.


  ObrazekIVAN HLINKA

Narozen:26.1.1950 Most: +16.8.2004

Úspěchy:

1972:ZOH,Sapporo-3.místo

1976:ZOH,Innsbruck-2.místo

1992:ZOH,Albertville-3.místo - Trenér lední hokej

1998:ZOH,Nagano-1.místo

                                  Mistrovství světa LH-hráč

1970:Stockholm-3.m.,1971:Bern-2.m.,1972:Praha-1.m.,

1973:Moskva-3.m.,1974:Helsinky-2.m.,1975:Mnichov-2.m.,

1976:Katovice-1.m.,1977:Vídeň-1.m.,1978:Praha-2.m.,

1979:Moskva-2.m.,1981:Stockholm-3.m.,

1976:Kanadský pohár-2.m.

MS Trenérská kariéra

1992:Praha,Bratislava-3.m.,1993:Mnichov,Dortmund-3.m.,

1994:Canazei,Bolzano,Milano-7.m.,1997:Helsinky,Tampere-3.m.,

1998:Curych,Basilej-3.m.,1999:Lillehammer,Hamer,Oslo-1.m.

1990,1991:Nejlepší trenér ligy

1978:Vítěz zlaté hokejky

1974,1974,1977,1978:Nejlepší hráč ligy

1974,1975:Nejproduktivnější hráč ligy

2002:Síň slávy IIHF

Hokejovou kariéru začal malý Hlinka už v šesti letech, kdy začal hrát za mládežnický tým Litvínova. Do československé hokejové ligy vstoupil v 16 letech rovněž za litvínovský tým. Současně s hokejovou kariérou vystudoval nejdříve průmyslovku a později Vysokou školu ekonomickou v Praze a současně i obor trenérství na Fakultě tělesné výchovy a sportu. Ve dvaceti letech se stal kapitánem litvínovského hokejového týmu a ve stejném věku také začal hrát za národní reprezentaci. S československým týmem získal Hlinka coby hráč celkem tři tituly mistrů světa: v roce 1972 na šampionátu v Praze, v roce 1976 v polských Katovicích a v roce 1977 v rakouské Vídni. Celkem odehrál jedenáct turnajů na mistrovstvích světa a dva turnaje olympijské (v roce 1972 v japonském Sapporu vybojovali českoslovenští hokejisté bronz a v roce 1976 v rakouském Innsbrucku dokonce stříbro). Hlinka se za reprezentaci zúčastnil celkem 256 zápasů a zaznamenal 132 gólů, v československé lize odehrál 544 zápasů a zaznamenal 347 gólů. Celkovým počtem gólů v lize a reprezentaci je na 5. místě v Klubu hokejových střelců deníku Sport. V letech 1977–1980 byl Hlinka kapitánem reprezentace, v roce 1978 získal Zlatou hokejku. V roce 1981 legálně opustil Československo a odešel hrát do zámořské NHL, kde až do roku 1983 hrál za tým Vancouver Canucks. Po dvou letech se vrátil do Evropy a v období let 1983–1985 působil ve švýcarském týmu EV Zug.Od svého návratu do Československa začal působit jako trenér, nejprve v domovském Litvínově, později v německém Freiburgu.Koučemčeskoslovenské reprezentace se stal v roce 1991 a pod jeho vedením národní tým získal v dalším roce bronzové medaile na olympiádě i na mistrovství světa. O rok později přivedl ke stejnému úspěchu na mistrovství světa českou hokejovou reprezentaci.V roce 1994 po dvou neúspěšných turnajích reprezentaci opustil a odešel do Itálie (národní tým v tomto roce na světovém mistrovství spadl na sedmé místo, což je jeho historicky nejhorší umístění). V roce 1997 se Hlinka k české reprezentaci vrátil a pod jeho vedením získal tým na mistrovství v Německu bronzovou medaili. Poté začala zlatá éra kouče Ivana Hlinky. V roce 1998 na olympiádě v japonském Naganu získal národní tým samostatné České republiky svoji první zlatou medaili. O rok později se čeští hokejisté stali i mistry světa. Podruhé do NHL odešel Hlinka v roce 2000 jako hlavní kouč týmu Pittsburgh Penguins. Jeho angažmá zde skončilo po několika nepovedených zápasech na začátku dalšího ročníku.V letech 2001–2002 se Hlinka stal generálním manažerem české hokejové reprezentace. Po olympiádě v Salt Lake City Hlinka jednu sezónu trénoval ruský tým Avangard Omsk.Mezinárodní hokejová federace IIHF v roce 2002 uvedla Ivana Hlinku do Síně slávy. V roce 2003 se podílel na dokumentu České televize "Hokej v srdci - Srdce v hokeji". V srpnu 2004 před Světovým pohárem přijal Ivan Hlinka nabídku opět trénovat národní mužstvo. Před začátkem soutěže však zemřel na následky dopravní nehody.O jeho trenérském stylu napsal odborník:,,Není žádný hokejový vědec,ale praktik.Nebaví ho mluvit o systému s levým bránícím křídlem,ani o slabinách protivníka.Co ale umí skvěle,je vyhecovat mužstvo.